Hrad Špilberk

Brněnský hrad Špilberk založil na skalnatém ostrohu nad historickým centrem města český král a markrabě moravský Přemysl Otakar II. v 2. pol. 13. stol. jako rezidenční sídlo českých králů

Původ názvu Špilberk pravděpodobně pochází z německého výrazu "Spigelberk", který označuje vyvýšené místo či kopec, odkud mohla stráž upozorňovat na případná nebezpečí.

Skutečností ale je, že kromě krátkého pobytu českých králů Ladislava Pohrobka (1453-1457) a Jiřího z Poděbrad (1458-1471) (v rozmezí let 1445 až 1459), bylo spíše než "rezidenčním sídlem českých králů" místem pobytu moravských markrabat: bratra Karla IV. - Jana Jindřicha Lucemburského (1350-1375) , a jeho syna, římsko-německého krále a markraběte moravského Jošta (1375-1411) .
Některé zdroje uvádí, že na Špilberku přebýval i markrabě moravský - pozdější král a císař - Karel IV se svou manželkou Blankou z Valois.

Po smrti lucemburka Jošta (1411) nabývá hrad v období husitských válek (1419 až 1434) na vojenském významu. Za panování krále Zikmunda (1419-1437), přechází Špilberk (a celá Morava) do rukou Albrechta Rakouského (později českého krále 1437-1439)

Z pozdějších střetů (1468) mezi českým králem Jiřím z Poděbrad (1458-1471) a uherským králem Matyášem Korvínem vychází vítězně Korvín. Ten se nechává r. 1469 v Olomouci prohlásit českým králem. V roce 1471 nastupuje první král z rodu polských Jagellonců Vladislav II. (1471-1526), který ukončuje válku s M. Korvínem a jmenuje ho doživotním pánem Moravy, Slezska a Lužice. Špilberk tak jde opět do Korvínova držení.

V následující době hrad velmi často mění majitele, kteří se nepříliš starají o jeho údržbu.

Roku 1560 hrad kupují moravští stavové (aby tím zabránili jeho prodeji do cizích rukou) a vzápětí ho prodávají městu; které ho pak drží až do roku 1620, kdy hrad po prohrané bitvě na Bílé hoře konfiskuje císař Ferdinand II. (1619-1637)

Během třicetileté války (1618-1648) hrad opět chátrá, ale jeho význam opět vzrůstá při obléhání města Švédy v letech 1643 a 1645. Brno se pod Souchesovým velením švédským vojskům ubrání a císař Ferninad III. (1637-1657) syn Ferninanda II., z vděčnosti, že Brno uchránilo ohroženou Vídeň, dává městu mnohá privilegia. Války končí tzv. Vestfálským mírem (1648): země české jsou strašlivě zpustošeny a zbídačeny - v Čechách žije 1 mil. obyvatel, na celé Moravě pouze 300 tisíc...

Brněnský hrad prochází v 2. pol. 17. stol. výraznou stavební proměnou, ztrácí své gotické vzezření a stává se z něj barokní pevnost - věznice s obávanými kasematy. (Krátce po porážce stavovského povstání v bitvě na Bílé hoře (1620) v nich byli vězněni přední moravští účastníci protihabsburského odporu)

Od poloviny 18. století byl hrad přebudován na nejmohutnější barokní pevnost na Moravě, kterou za vlády Marie Terezie (1740-1780) nepřekonává v první válce (1740-1742) ani pruský král Fridrich II. (1740-1786). V té době má pevnost významného vězně, velitele divokých pandurů, barona Trencka.

Mezi další "slavné" vězně na Špilberku patří i "loupežník" Jan Jiří Grázl, a nebo Václav Babinský, který si zde "odseděl" 14 let z dvacetiletého trestu; naštěstí pro něj už v době, kdy děsivé kasematy byly minulostí.

Roku 1783 císař Josef II. (1780-1790) na Špilberku zřizuje civilní věznici pro nejtěžší zločince přestavěním tzv. hradních "kasematů", které do té doby tvořily součást pevnostního systému.

Jde o jedno ze "systémových opatření", protože roku 1781 se ruší nevolnictví , poddaní se mohou stěhovat, svobodně ženit a dávat syny na studia a na řemesla, a současně s volným pohybem lidí se dá předpokládat nárůst kriminality.

Jenže záhy se mezi skutečnými zločinci (od poloviny devadesátých let 18. stol.) začínají objevovat i "političtí" vězni, národností z celé Evropy: umírají zde francouzští revolucionáři, uherští jakobíni, italští vlastenci, rakušané, a nebo polští revolucionáři, účastníci krakovského povstání (1846). Jako rukojmí zde byli zadržováni vojenští hodnostáři němečtí, švédští a dánští.

Špilberskou pevnost zásadně poškodí až vojska Napoleona Bonaparte při svém odchodu z okupovaného Brna na podzim roku 1809 (po vítězné bitvě u Znojma 1809)

Od té doby je hrad již pouze vězením až do počátku 30. let 19. století.

V roce 1855 rakouský císař František Josef I. (1848-1916) nejobávanější žalář rakousko-uherské monarchie ruší a o tři roky později se hradní prostory proměňují na vojenská kasárna.

V letech 1. světové války jsou zde vězněni odpůrci rakouského režimu. Za druhé světové války tisíce českých odpůrců německého okupačního režimu. V té době část kasemat slouží i jako kryt pro brněnské gestapo.

V roce 1959 se na Špilberku ruší i kasárna, a v roce 1960 se objekt stává sídlem Muzea města Brna. V roce 1962 je Špilberk prohlášen za národní kulturní památku.

Na turisticky velmi atraktivním hradě Špilberk je dnes mj. umístěna stálá expozice "Žalář národů".

Ke Špilberku se váže ještě jedna zajímavost z jeho historie: zakladatel hradu, král Přemysl Otakar II, odtud napsal poslední list své manželce Kunhutě. 15.července 1278 Otakar II. opustil Brno, aby 26.srpna ztratil bitvu a zároveň i svůj život na Moravském poli.