Bitva tří císařů

"Pánové! Dnes budem bojovat proti nepříteli, který se chce pomstít za porážku u Ulmu. Taktika nepřítele je výhradně založena na početní převaze a podle informací mají spojenci neměnný scénář plánu svého útoku. Těchto skutečností využijeme ve svůj prospěch.

Má poslední slova doprovodil výstřel z děla spojenců, které bylo umístěno zřejmě někde poblíž Újezdu (u Brna) - bitva začala. V této krvavé hře teď hraji o všechno: pokud bychom prohráli, znamenalo by to - po rozbití mého loďstva admirálem Nelsonem v kruté porážce u Trafalgaru - definitivní vítězství Anglie nad námi.

Vojska Velké armády se dala do pohybu. Proti přesile 75000 Rusů a 16000 Rakušanů jde mých 75000 vycvičených a boji stmelených mužů...

===

Nepřátelé chtěli obklíčit pravé křídlo francouzských vojsk na jihu u Sokolnic a odříznout Napoleonovi únikovou cestu k Vídni. U Tvarožné na severu měl obchvat levého křídla Francouzů provést generálporučík Bagration. Napoleon na tyto snahy reagoval geniálním útokem středem bojiště k Prateckému návrší (později nazvaném jako "Lví skok"), což nikdo z Rusů ani Rakušanů vzhledem k jejich početní převaze nemohl předpokládat. Útok na Pratecký kopec vytvořil předpoklad k celkovému vítězství Velké armády, i když průběh bojů nebyl vůbec jednoznačný: jenom Sokolnice a Telnice změnily během jednoho dne několikrát své dobyvatele.
Protože průběh bitvy je dostatečně známý, nechci ji obšírněji popisovat; kdo chce, najde si detailní informace v odkazech uvedených dole a nebo se může podívat na wikipedii

===

Pravdou je, že než vyšlo "Slavkovské slunce" (na které Napoleon vzpomínal do konce svého života jako na symbol svého největšího vítězství), byla 1/3 spojeneckých vojsk rozprášena.

V této krvavé bitvě (až 15 000 padlých Rusů, 4 300 Rakušanů, 8 600 Francouzů) se třicetišestiletý Napoleon Bonaparte opět projevil, tak jako v mnoha předešlých bojích, jako geniální stratég a vojevůdce, kterému ale v podstatě nezáleží na počtu obětí pro dosažení jeho mocenských cílů, které zahrnovaly dobytí a obsazení prostoru celého starého kontinentu.

Je doložena Napoleonova instrukce, aby se jeho vojáci nezdržovali zachraňováním raněných spolubojovníků a vše podřídili vítězství. V okolí bitvy byly ještě dlouho k vidění hrůzné výjevy, kdy se vojáci jen s pomocí rukou plazili i několik dní po silnici vyhledat pomoc v nejbližší vesnici.

Vítězství Francie nad vojsky spojenců přineslo uzavření všeobecného míru v Bratislavě 26.12.1805.
Rakousko přišlo o Dalmácii, Istrii, Kotoru a Benátky. Rusové odtáhli domů, válčení měli plné zuby. A Napoleon? Ten se po bitvě u Slavkova stal skutečným pánem Evropy. Ale ne na dlouho...

Na paměť obětí byla ještě před vznikem Československa (1914) postavena na Prateckém kopci 26m vysoká Mohyla míru. Pod ní stojí čtyři sochy na připomenutí obětí čtyř zemí vtažených do válečného konfliktu: Francie, Rakouska, Ruska a Moravy.

Donedávna se na polích mezi Tvarožnou a Sokolnicemi při orání nacházely desítky dělostřeleckých koulí, které končily jako suvenýry v domácnostech místních lidí.

Říká se také, že někde v prostoru mezi Šlapanicemi, Křenovicemi a Újezdem u Brna je prý zakopán zlatý poklad. Šlo o žold, který měl být vyplacen ruským vojákům, ale kvůli bitevní vřavě byla carská válečná pokladna zakopána za přísných bezpečnostních opatření ve 12 sudech údajně 2 m hluboko pod zem. Alespoň takto o tom hovořil ruský zběh Andrcovskij 25 let po bitvě před rakouskými úřady. Ti, co poklad narychlo zakopali, byli prý zastřeleni dalším komandem. Jisté je, že Slavkovský poklad patří mezi nejhledanější, a i přes poměrně přesný popis vytyčený třemi moravskými obcemi, stranou jisté řeky, se ho nepodařilo stále nalézt.

K uctění obětí bitvy tří císařů, která je umělecky zpracována i ve čtyřdílné románové epopeji "Vojna a mír" od ruského spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého (jde o jedno z největších a nejslavnějších děl světové literatury), se konají vzpomínkové akce jak v okolí Tvarožné, Telnice a Slavkova, tak přímo v Brně. Trasa pochodu Brnem odpovídá historickým reáliím, kdy vojska Velké armády skutečně pochodovala přes Zelný trh po Masarykově ulici směrem k dnešnímu hlavnímu vlakovému nádraží. Ještě více zajímavosti z historie Brna a Moravy naleznete na webu MojeBrno

Napoleonova bitva u Slavkova nebyla jedinou na našem území, početně mnohem větší bitva se udála například u Znojma o čtyři roky později. Napoleonské války u nás skončily až v roce 1813 bitvou u Chlumce, ve které Napoleon utrpěl porážku. 18. září 1813 je tak posledním dnem, kdy noha slavného císaře spočinula na území Čech a Moravy.

Početně největší bitva na území ČR proběhla u Sadové (někdy též bitva u Chlumu, nebo Hradce Králové) v roce 1866. V ní se střetlo Rakousko a Sasko s Pruskem, a proti sobě stálo dohromady 400 000 vojáků. Více informací o této bitvě na WIKI

A ještě jedna zajímavost, která se vztahuje ke kopci Žuráň. Údajně se zde našel hrob langobardského krále Wacha z roku 539. Bohužel, hrobka byla vyloupena Slovany na přelomu 6. / 7. století, takže se nálezů moc nedochovalo. Přesto však lze téměř s jistotou tvrdit, že zde byli pohřbeni příslušníci nejvyšší vrstvy germánské aristokracie...