Pověsti z hradů a zámků: zámek Dyje - Jihomoravský kraj
Pověst je často veřejností chápána jako slovesný záznam reálné události, nicméně pravdivým záznamem reálné historické události není a vždy je potřeba ji vnímat především jako uměleckou fikci - i když v jejím základu může být obsažen pravdivý příběh
V dávných dobách bývaly lesy v okolí Dyje hluboké. Žil zde starý uhlíř, který se jmenoval Lip. Jeho práce v lesích při pálení milířů byla velmi těžká, přesto z ní byl sotva živ. Jeho jediná radost byla dcerka Thayana. Když dospívala, nebylo krásnější dívky široko daleko. Kdo ji spatřil při večerní koupeli v řece, neviděl ji jinak než jako líbeznou vílu. Svému otci pomáhala hlavně s odvozem dřevěného uhlí v pytlích k zákazníkům. K tomu používala malého oslíka.
Čas ubíhal rychleji než voda v řece a z Thayany se stala nevěsta na vdávání. Na každém prstu měla spoustu nápadníků, ale žádný z nich u ní neuspěl. Ne že by se vdát nechtěla, ale zatím měla ráda hlavně řeku a palouky kolem břehů, po kterých si mohla běhat s větrem o závod, zatímco její dlouhé zlaté vlasy jí vlály kolem hlavy. A takovou ji lidé v celém povodí znali.
Už dlouho na ni měl spadeno loupeživý rytíř Kuno z nedalekého hradu Reitersteinu. Chtěl ji třeba i silou získat jen pro sebe. Několikrát se před ním jen taktak spasila útěkem. Aby ji nemohl přepadnout a odvléct na svůj hrad, domluvila se Thayana se svým otcem, že vstoupí jako jeptiška do kláštera Seinleitenu. Všem sousedům její odchod způsobil zármutek, Kuno však zahořel velkou zlobou. Rozhodl se ji získat živou či mrtvou.
Slídil se svou tlupou kolem klášterních zdí, až vypátrali, že jednou za týden vychází do klášterní zahrady a zde odpočívá pod starým dubem. Rytíři nedalo příliš námahy přelézt klášterní zeď, dívku spoutat a na koni ji odvléct na svůj hrad. V klášteře po ní marně pátrali, pouze starý uhlíř tušil, kde by se mohla nacházet. Popadl dřevorubeckou sekyru a pospíchal na Reiterstein. Objevil rytíře a jediným máchnutím své sekyry mu rozťal hlavu. Spolu s Thayanou se dali na útěk. Pronásledováni rytířovými společníky seběhli na vysoký útes nad říčním proudem. Vzali se za ruce a společně skočili do smrtící hlubiny. Nikdo už je nespatřil.
Podle krásné dívky dostala řeka své jméno – Thaya, čili Dyje. A pokud se u ní zastavíte o letní měsíční noci, určitě zaslechnete Thayanin přesmutný zpěv, který se nad vodami dodnes ozývá.
Víte o nějaké zajímavé pověsti, která se váže k našim hradům a zámkům?
email