vila Tugendhat

Je sychravé podzimní nedělní dopoledne. Černopolní ulicí nad dětskou nemocnicí občas skrápne déšť, a s každým poryvem větru létají ze stromů další a další spršky listí, se kterým vítr na liduprázdné ulici roztáčí divoký čardáš. Míjíme vily a honosné paláce, z nichž většinu museli jejich původní majitelé kdysi opustit, a ti noví evidentně neměli na opravy peníze. Na první pohled je nám jasné, že Černopolní ulice musela být dříve takzvaně velmi "dobrou adresou".

klikni pro zvětšení

vila Tugendhat od Ludwiga Miese van der Rohe (1930) (3D mapa = klik na foto) (mapa)

Z řady starých, vzhledově podobných staveb, se však jedna výrazně odlišuje, a je natolik jiná, že najednou nevíme, zda je to tak správně a nebo špatně. Jde o vilu Tugendhat, dílo světového architekta Ludwiga Miese van der Rohe, zapsanou na seznam architektonických památek UNESCO

Když ji Mies van der Rohe v r.1930 dostavěl, mohl si zamnout ruce:
s neobyčejnou odvahou se mu ve starší okolní zástavbě podařilo vybudovat něco, co překonalo i očekávání jeho kolegů architektů - unikátní obyvatelný skvost s jedinečným technickým zázemím.

Jeho originalita spočívala v tom, že nosnou konstrukci vily představoval ocelový skelet (ocelové sloupy místo nosných zdí), který umožnil vytvořit velký, ničím nepřerušovaný obyvatelný prostor. Technické zázemí dovolovalo zapustit velkorozměrová okna* orientovaná do zahrady až do podlahy vily, čímž docházelo k působivému propojování interiéru vily s venkovní zahradou. A nakonec to bylo též vnitřní vybavení (též dle návrhu Rohe), střídmé a vkusné, z drahých materiálů posháněných po celém světě.

(* pozn.: dnes u nás neexistuje firma, která by tak velká okna dokázala vyrobit. Navíc jejich povrch byl speciálně leštěný, aby se v nich minimalizoval odlesk)

Přestože má vila dokonce tři patra, své soukromí si dokáže patřičně uchránit: zatímco její průčelí je orientováno do svahu k městu s výhledem na Špilberk, zadní část na Černopolní ulici se tváří jako jednoduchá nízkopodlažní stavba; obě boční strany jsou pak víceméně zakryty okrasnými dřevinami v zahradě. Za celou tou nenápadností možná stála snaha manželů Tugendhatových nedávat okolnímu světu příliš okázale na odiv svoji pětimilionovou investici, vždyť běžný dům stál v té době 100x méně!

klikni pro zvětšení

budova IBM v Chicagu, další světoznámé dílo německého architekta Miese van der Rohe

Tugendhatovi si nové vily příliš neužili, jako Židé museli r. 1938 uprchnout před zrůdnou německou rasovou ideologií. Rok po jejich emigraci vilu obsadilo německé gestapo, a v r.1942 byla zapsána na seznam majetku Říše. Po válce sloužila jako soukromá škola rytmiky a gymnastiky. V letech 1950-1969 zde probíhaly rehabilitace dětí s vadami páteře a pohybového ústrojí. V roce 1994 předává Rada města vilu do užívání Muzeu města Brna.

Vila Tugendhat se po mnoha letech dostala opět do povědomí veřejnosti až v r. 1992, kdy v ní probíhala jednání ohledně rozdělení tehdejšího Československa. Toto místo nebylo vybráno náhodně, pro jednání Čechů a Slováků bylo potřeba zvolit "neutrální půdu", a tu představovalo právě území Moravy, které tehdy prezident Havel, při své návštěvě Brna krátce po svém zvolení, přislíbil větší díl samostatnosti. S jednáním mezi tehdejšími předsedy vlád obou republik, Klause a Mečiara, byla tehdy spojována mnohá moravská očekávání; jak se je podařilo později naplnit, už víme.

V současné době probíhají spory původních majitelů s městem. Ačkoliv je oficiálně vila stále v držení města, na světových aukcích nové okno se objevila část majetku z vybavení vily, údajně je na ně měli dát původní majitelé. Přesto se zdá, že se konečně schyluje k dohodě, od příštího roku by měla být vila pro veřejnost uzavřena a měly by na ní proběhnout neodkladné opravy, za finančního přispění dědiců.

Vilu Tugendhat, jednu z pěti nejvýznamějších funkcionalistických staveb na světě, navštíví ročně kolem 17 000 turistů z celého světa. Vila bývá otevřena od středy do neděle v době od 10.00 do 18.00 hod, ale kvůli velkému zájmu je potřeba si domluvit termín návštěvy předem.

Copyright © 2017, Jindřich Bíža
mail na autora webu   email

„Nikdy se nesměji nejlépe. Bojím se, že by to mohlo být naposledy.“ Jan Werich